Jezero v údolí smrti

Sokol se na Namine podíval a já ho pohladil po hlavě. "Nechceš si ho pohladit? Neboj, je něškodný.." usměju se a pak kývnu. "Jop, jednoduše vylézt."

*Všimne si dlšího příchozího, trochu si povzdychne nad tím, že je tu tolik lidí. Ale přesto nesleze dolů ze stromu a zůstává schovaná mezi větvemi*

Uslyším osobu ještě než uvidí on nás. Sluch mi dost napomáhá, sokol tišše pípne, že ho zaslechne jen Namine. "Nami, je tu někdo... a nemyslím, že by tu měl být." řeknu, přijde mi divné, že by jich tu mělo být tolik. Otočím se a podívám se na osobu. "Co tu chceš? A kdo jsi..." řeknu ledovým hlasem.

*S väčším zaváhaním k sokolovi načiahla ruku a pohladila ho po krídle, ktoré mal stiahnuté k telu. Rukou pokračovala ďalej, až sa dostala na jeho krk,* Je hebký.. *zamrmlala potichu, ale to už sa ozval Reizo, a tak sa nenápadne natočila, aby si obzrela okolie a naznamenala onu osobu.*

Zasměju se. Vytáhnu meč z pouzdra. "Nami, chceš si zabojovat, či půjdeme na to jídlo? Nerad bych, aby jsi se tu snědla za živa." usměju se a pak se podívám na osobu. "Jsi dost namyšlený co? Když to zkoušíš takhle..." řeknu

*Když ten nově příchozí promluvil, poznala v jeho tonu neco co ji donutil se zasmát. Nějak se tomu chtěla smát, ale zatím se na sebe nechtěla upozornit a jen je pozorovala*

Nerada bojujem, ale ak po tom ty túžiš, tak sa tu môžete aj pozabíjať.. *jej ruka skĺzla z peria sokola. Bola po misii a osobne žiadne problémy nechcela.*

*Čeká co udělájí, nějak se nechce zapojovat a tak jen pozoruje, přitom se usmívá a houpe nohama. Kapuci má tak, aby ji nešlo vidět do tváře i když ji zakrývají větve. *

"Ware ware...." vzdechnu a koukám na tebe. "Myslíš si, že se ti budu omlouvat? Za co bych měl? Za to, že jsi namyšlený jako páv? Asi ti to ještě nedošlo... ale nemůžeš se svou silou vyhrát proti třem lidem..." řeknu klidně, rovna se mým schopnostem. Ta holka, či kdo to stál opodál ve stromu bych řekl, že bude na naší straně. "Ty tam, přestaň se schovávat..." řeknu... i když to je pouhý stín, je stále slyšet. "Nami... máš za sebou společnost." řeknu jí. "Takže se boji nechceš vyhnout..."

Já se neschovávám *seskočím ze stromu a protáhnu se, opřu se o strom a usmívám se*

// co do puče mám robiť?.. já nemám techniky!

//Bojovat rukama a ninja výbavou!

//ale já byť lama na taijutsu TwT Save me somebody xD

Tak to jsi dobrý *řekne s ironii v hlase* proč hned zabíjet? *zeptám se a dál se usmívám. Dobře ví, že by měla přestat nebo se ji něco stane, ale přesto se nemůže přestat smát*

"Ach jo... kluku si otravnej, vím, že ze suny nebudeš, slečna tě taky nepoznává... takže slabošká konoha, nedivím se, že jsi je vyvraždil, to by zvládl i chuunin. A teď se ztrať... tvé chování je otravné..." řeknu, ale vím, že toho se jen tak nezbavím. Jen čekám až zaútočí, přeci jen v kenjutsu proti němu nebudu mít problém.

*Přichází k jezeru uprostřed údolí. Vypadá to tu celkem zajímavě na to, že už celkem zapoměl i cestu jak se sem dostal. "Napadá mě, jak jsem se sem dostal a kde jsem byl vlastně předtím?" Otázá se vduchu sám sebe, přičemž Gunbai, tedy pro něj spíše obrovský nesmyslný vějíř, který měl položený na ramenu připevnil na záda. Dlouhé kimono, které mu vlálo do větru mu nepatrně odhalovalo část ruky lezoucí z rukávu a k ní mířící řetěz od toho vějíře.*

Vzdychnu si. "Namine nasedni si... s ním si to můžu vyřídit jindy..." řeknu a poplácám sokola. "Útok černé noci." řeknu, nastane v okolí patnácti metrů tma, tudíž, podle toho, že je můžeš ovládat zrakem a teď je nevidíš, by měly být přestáni ovládáni...

(myslím že je v pravidlech že kloi maximálně 3)

*Jen je opřená o strom a pozoruje je: V duchu si říká, že by měl zasáhnout, ale nějak se do toho nemá. Její ruka, je však položená na kataně a nehne se*

(A nikdo z vás dvou nemá techniky v podpisu, takže dokud tam nebudou nemůžete používat již povolené techniky.)