Údolí konce

Místo kde se naposledy střetli Uchiha Madara a Hashirama Senju.

*Když přichází do nějakého údolí, akorát dojídá kus chlebam terý po cestě ukradl v nějaké malé vesničce společně s vodou do čutory. Měl strašný hlad a co mu zbývalo než si takto "půjčit" nějaké jídlo. Neměl ani věci na lovení aby si mohl případně nějakého zajíce ulovit. No měl jen jakýsi velký divný dřevěný vějíř. Ani nevěděl proč ho sebou tahá když je asi k ničemu. No měl ho při probuzení u sebe a tak si ho nechával a nosil sebou. Po chvíli když přišel na nějaký kamenitý povrch a předním se oběvila řeka padajcí následně dolů, činíc tak ze sebe vodopád posadil se. Pohlédl na sochu na druhé straně a jen pokrčil rameny. Byl tam Hashirama.* Asi někdo slavný *Zamumlal si načež si položil onen vějíř vedle sebe a hleděl před sebe do dály, snažíc se vzpomenou o co jde. Co se mu stalo, nebo aspoň kdo je.*

*Ve vesnici bylo opravdu teplo, už jen proto, že vesnice leží na rozpálené poušti. A čím víc teplota stoupala, tím byla mrzutější. Dorazila k vodopádu a za vidinou zábavy a zchlazení se se přes kameny v řece dostala až k samotnému vodopádu a strčila pod něj ruce, voda odstřikující při dopadu na její dlaně byla příjemné zpestření otřesně parného dne na poušti, muže sedícího na druhé straně si nevšimla - a nebo alespoň nedala znát že si všimla*

*Ještě chvíli po příchodu seděl na soše. No tak nějak ho zmáhala únava, přecejenom celou noc hledal něco k snědku, místo toho aby spal. Nedělalo to moc dobře. Navíc si chvíli zdříml i nyní v sedě, když přemýšlel sám nad sebou. No slunce neodvrtatně svítilo a to bylo pro něj ještě horší. Dostával chuě na spánek na vyhřátém kameni, ale nemohl. Kdyby usl nyní nemohl by pořáně spát v noci a proto si na záda jen lehl, prohlížejíc si modrou oblohu nad ním. Myšlenky mu však v hlavě stále proudily.* "Kdo jsem? co se děje? a proč si nic nepamatuju?" *Byly ony myšlenky znející a již tolikrát položený i nahlas.*

*Z hlavy sochy se skutálí několik malých kamínků, vzhlédne a pozvedne obočí. Sem někdo chodí? Který blázen by v tom horku ležel takhle na přímém slunci? Přeskočí na vedlejší kámen a z něj k nohám sochy a začne šplhat nahoru, těsně pod okrajem římsy se zastaví a opatrně vykoukne*

*Natáhne ruky nad sebe, aby se protáhl, načež si je dá za hlavu a troku lépe si upraví způsob ležení. Poté přivře oči, stále se dívajíc na oblohu. Neviml si zatím nikoho okolo. Přecijen jak by to udělal? Neslyšel nikdy o chakře, natož aby ji ještě uměl stopovat.*

*Pozoruje postavu v podivném oblečení, trochu připomínajícím brnění, červená a brnění.. vypadá jako rak. Jemně se usměje a opatrně vyleze na římsu, potichu aby ji pokud možno neslyšel. Snad to nebude vypadat, že ho špehuje. Posadí se a ještě jednou si ho prohlédne. Je oblečený, nu. Ne jako ninja, ale rozhodně ne jako obyčejný člověk. A taky. Proč lezl sem nahoru? Za sluníčkem? Možná by měla pozdravit.. * Dobré odpoledne.*její hlas je jemný, nechce ho vyděsit, ale mluví o dost nahlas aby si byla jistá, že ji nepřeslechne, sedí v tureckém sedu, rukama se opírajíc o kamenný povrch hlavy sochy a jemně natočí hlavu na stranu, protože jí svítí do očí*

(omlouvám se, musím jít O.o na nějakou do bu a doufám že dnes ještě příjdu)

( Pohoda, )

*CHvíli nerušeně ležel, dokud neuslyšel pozdrav. Otevřel oči a poté zvedl hlavu, koukajíc na nějakou dívku.* D-dorbý *Odpověděl jen hrubým hlasem, nečekal že by tu někdo byl, či že by někoho slyšel přicházet. V poslední době toho bylo dost málo co chápal. Tedy spíše za těh pár dnů co se probral. Poté když si dívku prohlédl sedl si, přičemž pokrčil kolena a zalomil je do boku, rakže nakonec skončil v tureckém sedu.*

Přišel jsem se kochat přírodou? *Zeptá se a usměje se, přičemž ukáže i zoubky* Dneska je trošku vedro na opalování. *"Tady nahoře trochu fouká, tak tu není až takové vedro.." Pomyslí si. Snaží se navázat normální rozhovor, i když si není jistá, jestli druhá osoba o rozhovor stojí*

*Prechádzam sa po údoli konca , v tom si všimnen vytesanú postavu mojho pra pra deda do kameňa ... a v tom uvidím že vedľa neho je vytesaná nejaka druhá osoba ... ked som zaostrila videla som tam 2 ľudí ktorý tam sú ... rozhodla som sa pozrieť sa na sochy*

Popravdě ani ne. Nějak náhodou jsem se sem dostal. *Odpověděl té holce, načež se mírně proprotahoval.* Nepřišel jsem se sem opalovat. To opravu ne, navíc mám na sobě věci, takže by to tak moc nešlo. *Ušklíbl se do mírného úsměvu a hleděl na dívku svými černými oky, přičemž přez jedno měl vlasy."Možná bych měl pokračovat, abych zjistil co je zač a třeba mi něco poví. Nechápu přecejenom už nic." Proletělo mu hlavou načež se na ni díval, přičemž přivřel oči.*A ty tu děláš co?

*Ukáže dolu na vodopád.* No, přišla jsem se koupat. *Odpoví jednoduše a letmo se usměje, "Proč se ten chlápek tváří tak, podivně?" Pomyslí si. Podívá se mu do ..oka? Druhé je zakryté. "Mám pocit že ho znám."* Nepotkali jsme se už? *Zeptá se náhle.*

*vyskočím na sochu a uvidim tam nejakych dvoch ludí ... pridem k nim a pozrem sa po obydvoch * Jeééée ahoooj *pozriem sa na toho týpka* *potom sa pozriem na tú malú holku čo je pri nom a sa spýtam* a ty si kdo *všimnem si na čelenke znak suny*

(( já mám sice čelenku kolem prsou, pod tričkem.. ale ak dobře. ))
Ach.. d-dobré odpoledné, Lady. *Vykoktá a jemně ukloní hlavu. Kdo by nepoznal Lady Hokage, že ano?* Jsem Tayo. Ze Suny. Chounin. *Vysype ze sebe.*

Tak hodně štěstí, voda je celkem chladná. Také jsem o tom uvažoval. *Pousmál se na ni a mírně se ohlédl na vodu, poté však ihned pohled vrátil zpátky k ní.* No nevím, já se probral před pár dny a nic si nepamatuji *Odpověděl jí načež si všiml oné ženy co potkal nedávno, ta hokage, stále nevěděl co to je. No jen kývl na pozdrav a nijak dál nereagoval.*

Co to tu robíte *usmejem sa* dúfam že vas nevyrušujem nejak ... *pozriem sa dole do jazera* hmmm dneska je tak krásne mohla by som si ísť zaplavať

To mě mrzí. Máte amnézii. *Její pohled je upřímný.* Třeba by bylo možné pomocí hypnózy probudit vzpomínky. Nebo nějaké alternativní medicíny. *Nemluví ani na něj, spíš si to mumlá pro sebe, začínají jí brnět nohy, tak si sedne tak aby si mohla opřít ruce o kolena a položit si na ně hlavu. Z Hokage je trochu nesvá, přeci jenom někdo na takovém postavení.. z cizí vesnice. A že vesnice mezi sebou nemají zrovna vřelé vztahy.*

Heh já nevím, možná. Každopádně bude první počkat zda si sám od sebe na něco nevzpomenu. *Poznamenal a rukou jemně sahal po zemi dokud nežduchl do velkého dřevěného vějíře na zemi (Gunbai). Nevěděl proč, ale když ona zbraň byla blízko, cítil se lépe.* Ale problém je že vůbec nevím o čem kdo mluví.

Pokud máš amnézii, je jasné, že si nebudeš pamatovat nic ze své minulosti. Zřejmě na tebe vychrlili moc informací. Můžu pomoct? Co třeba tě mate? *Zeptá se, možná čistě ze zvědavosti, možná by mu ráda pomohla. Usměje se.*

To je těžká otázka. *Poznamenal načež se rohlédl.* Nevím nic o tomto"světě" *Při slovu světě, uvozovky rukami i ledabyle naznačil a poté se podíval na vodu.* Viděl bych to na tu koupel, půjdeš také? *Zeptá se jí a dívá se na vodopád.* (PS: madara vypadá tak na 18-20 takže m asi nevykej )

*Usměje se a nadšeně kývne.* Skočíme odsud! *Vyskočí na nohy a podívá se dolů, na skoro 35 metrů vysoký vodopád.* A já ti pak trošku osvětlím, v jaké paralelní realitě jsi. *Zazubí se, sundá si kovové chrániče na nohou a boty, odhodí dva modré pásky, udělá dva kroky bosky a natěšeně se dívá dolů.*

*Postavil se chvíli po ní, bleskurychle si dajíc Gunbai na záda a přešel vedle ní.* dolů? vždyť nás to zabije *Řekl a mírně vykulil oči nad tou výškou, který se před nimi objevila.* Radši sejdu a pak si do vody vlezu normálně.* Poznamenal a chystal se na odchod, když na ni ještě pohlédl.* Orpavdu je dobré se koupakt v oblečení? *Poukázal na to že je stále oblečená.*

Samozřejmě že ne. *Zasměje se a stáhne si tričko, (Teď teprve je jí vidět čelenka Písečné.) a hodí ho k botám a zbytku.* No tak, nebuď labuť. *vyplázne na něj jazyk, zatímco si sundá kalhoty a stoupne si úplně na kraj. A skočí.* Vu - hůů!! *Její zavýsknutí zmizí v hluku dopadající vody. A ona sama se na pohled ztratí v mlze okolo vodopádu.*