Jezero v údolí smrti

*Mírně zdráhavě vezme do ruky ten velký vějíř, přičemž si ho připevní na záda a pomalu za ním pokračuje.* Víš já vůbec nemám tušení o čem mluvíš, nevím co je konoha a ani co je hokage *Pronesl při jeho následování*

Heh, tím lépe, ale hele, mám nápad, vymyslíme ti jméno, když to své nevíš, co třeba Shinji nebo Kenji a nebo... Hmmm Shiba! Co ty na to? *Zeptá se nakonec Akuma, zatímco odchází.*

Mě je jedno jak mi budeš říkat *Odpověděl mu stále jdouc za ním pomalejším tempem.* Kam vůbec jdeme? *Optal se ho protože nevěděl ani teď kde je a když ho zavede jinam tak bude ještě více ztracený.*

Budu ti tedy říkat Asamir a právě teď jdeme do lesů, je to úkryt a navíc se tam dá najít i něco k snědku. *Řekne Akuma a jde do lesů.*

Asamir se mi moc nelíbí *Poznamenal načež šel zaním do těch jeho lesů.*

Přiletěl sem na svém sokolu, který jakmile byl nad jezírkem tak zmizel. Reizo dopadl na nohy a rozhlížel se okolo. Byl tu nádherný klid, daleko od všech těch lidí, i když i na nějakou tu společnost náladu měl. Shodil ze sebe plášť a lehl si na záda u vody.

*Už pár dní bola mimo dediny a mimo Zeme Vody. Bolo to kvôli misii, ktorú nedávno plnila a mala namierené naspäť do Kirigakure. Prechádzala cez Údolie srti, ktoré bolo neďaleko Konohy a tu sa hneď aj zastavila. Miesto ju očarilo hlavne kvôli svojmu veľkému jazeru a vodopádu. Odmalička milovala vodu, veď nebolo sa čomu čudovať, keďže pochádzala z Kiri a jej primárnym elementom bol Suiton. Hneď zamierila smerom ku jazeru, zanechávajúc za sebou na tráve slabú námrazu z toho, ako okolo seba chladila vzduch, pretože jej v týchto končinách bolo horko. Chodidlámi sa dostala na hladinu, vytvoriac si menšiu ľadovú kryhu, ktorú nechala voľne unášať vodou a na ňu sa posadila, rozhliadajúc sa naokolo. Zbadala však akúsi postavu ležiacu v tráve, preto zrak upierala tým smerom, kde postava ležala.*

Uslyšel ji už dávno předtím, než se přiblížila na dosah. Poté co usedla na ledovou kostku se Reizo posadil a zadíval se směrem, kde ta osoba měla být. Podle lehkosti kroku to nejspíše byla žena, ale člověk si nemůže být plně jist, když se jedná o ninju. Postaví se, aby se připravil. Jelikož je válka mezi vesnicemi, tak se věčně někdo rube a nechce být zaskočen nějakým útokem, ale přesto nechce bojovat.

*Akonáhle spozorovala pohyb onej postavy, bleskurýchle odvrátila zrak. Nechcela moc pútať pozornosť, ale uvedomila si, že ju púta už dostatočne. Očkom však postavu pozorovala stále, musela byť obezretná a dávať si pozor.. Hlavne teraz, keď je mimo svoju Zem a je tak veľmi ďaleko od nej.. Celkom iste to bude osoba z nepriateľskej dediny, keďže je malá šanca že by narazila na ninju z Kiri práve tu, aj keď vylúčiť to nemohla. Bola zvedavá, ale riskovať nemienila. Preto ostávala ešte stále na kryhe v dostatočne bezpečnej vzdialenosti.*

*Přijde sem s hlavou skloněnou. Po všimnutí jezera se ji mihne na táři úšklebek dojde k němu bez toho, aby si prohlídla okolí. Klekne si těsně na břeh a šáhne do vody* Studí *vypískne a objeví se ji husina. Sedne si do tureckého sedu, s kapucí na hlavě a začne házet žabky pomcí kamínků*

Nevěděl jestli jít za osobou či jak... rozhodně nevěděl z které je vesnice, což mu zrak zrovna neulehčoval. Koukal na osobu, nakonec se rozhodně že nebude bojovat, nebyla chuť. Rozejde se k osobě s rukama nahoře, aby dal najevo, že nemá v úmyslu útočit, ale přesto byl ostražitý. Pomalu vyšel na vodu a postupoval směrem k tobě. "Zdravím..." řeknu a sundá si svou masku, abych odhalil obličej. Pak uslyší nějaké vypísknutí, že by další osoba? Co když je to nepřítel? No, hodl to bylo riskantní, ale co.

*Keď sa osoba postavila a zamierila jej smerom, len ju sledovala. Podľa postavy usúdila, že sa zrejme jedná o muža. Keď sa jeho nohy dotkli vodnej hladiny, postavila sa z kryhy a dôkladne si ho obzerala. Sledovala hlavne jeho ruky, aby náhodou neurobil pečate,* Ahoj.. *odzdravila ho trochu nedôverčivo. Nebol dôvod mu veriť a ešte k tomu, keď už vedela, že z Kiri rozhodne nie je. O krok ustúpila dozadu, aby bol medzi ňou a ním väčší priestor. Hlas nezačula, pretože ho prerušoval šum vody z vodopáda, ktorá dopadala na vodnú hladinu jazera. Jej pozornosť upútalo dievča až vtedy, keď okolo nej a kryhy, na ktorej stála, preletel kamienok. Strhla sa okamžite smerom ku osobe, ale tá sa nijak neprejavovala, a tak sa otočila tak, aby mala výhľad i na neho, i na ňu zároveň,* Potrebuješ niečo..? *spýtala sa ho, zrakom ho skúmajúc.*

*Každou žabkou pozoruje hladinu jezera. Až pochvilce ji dojde, že se nepodívala po okolí. Přestane dělat blbosti a rozhlédne se. Všimne si dvou lidí, ale nějak jim nevěnuje velkou pozornost. Když nikoho kromně jich nevidí oddychne si a začne znovu házet kamínky do vody.*

Už tady i létají kamínky? Pomyslí si a zadívá se na osobu. "To člověk musí něco chtít, když si chtě popovídat s někým jiným?" řekne a pak se zamyslí. "I když je pravda, že v této době se stýkat s lidmi z jiných vesnic není nějak extra bezpečné..." pronesu a udržuju vzdálenost.

*Podvihla jemne obočie,* Práve si priznal, že niečo chceš.. *vzápätí sa zazubila a trochu sa uvolnila,* ..byť len rozprávať sa.. *posadila sa na kryhu a stále v svojom okolí chladila vzduch, takže to osoba pri nej mohla cítiť. Oči z neho nespustila ani keď sedela,* To je pravda.. Ale našťastie sa viem ubrániť..

*Házení kamínků ji přestane bavit, podívá se na osoby. Upraví si kapuci a skloní hlavu, aby ji nešlo vidět do tváře. Přece jenom nepotřebuje pozornost. Sedí u břehu a poslouchá vodu a přitom se snaží zachitit o čem se baví. Ale kvůli vzdálenosti a vodě ji to jde ztěžka až skoru vůbec*

"No, i to je možné." řekne a zadívá se jí do očí. "Z jaké vesnice jsi?" optá se, protože ho to zajímá. Konohu nějak nemá v lásce ani by se nechtěl setkat s Raikagovými poskoky.

(Raikage není, jsou jen tři vesnice a Kumogakure mezi ně nepatří.. takže nevím kde by se vzali..)

Prečo bych ti mala povedať z akej som dediny?.. Možno si nejaký špeh alebo najatý vrah.. *skúmavo po jeho tvári preletela pohľadom a jemne sa zamračila.*

"Hmmm nájemný vrah? Tak proč ještě žiješ, když jím jsem?" řekne a zazubím se. "Dobře, tak já začnu.... jsem ze Suny." řeknu a mile se na tebe usměju.

Možno si ešte k tomu všetkému i úchyl s nejakú divnú úchylku.. Netuším, čo sa ti honí hlavou a na čo myslíš.. *trochu sa voči nemu obrnovala. Svoju typickú milú povahu takto skrývala, pretože to bol cudzí človek, navyše niekto z inej dediny, kto by ju mohol kludne zabiť, či už teraz, alebo neskôr.. Navyše, priateľstvá s osobami z iných dedín sa teraz moc nevyplácajú.. Asi by to dosť bolelo, keby musela proti Hideovi bojovať na bojovom poli, keď už nie je členom Kirigakure.*

"No, tak to se omlouvám, ale to nejsem." zasměje se a dále se dívá jí do očí. "Ale myslím, že si o mě myslíte věci špatně... za prvé nejsem vrah, za druhé ani úchyl, jen klasický člověk. " usměje se a čeká co z ní vyleze. Nepřátelskost jako obrana, hezké.

*Už vedela, že je zo Suny, což nebolo až tak ďaleko od Zeme Ohňa, kedže tieto dve zeme boli vedľa seba. Vŕtalo jej však hlavou, čo tu robí v týchto končinách. Prechádzka to asi nebude, keď vezme v potaz to, že by to bola dosti dlhá prechádzka,* Klasický človek.. Mhmm.. *privrela na okamih oči a ruky natiahla dozadu, aby sa nimi zaprela o kryhu a mohla sa telom nakloniť viac dozadu bez toho, aby padla na chrbát,* Fajn.. Povedzme.. Že ti verím.. A nevykaj mi.. Je to.. Uhm.. Divné..

Mile se usměje. "Budiž, nebudu. A co tady děláš tak daleko od domova?" optá se a chce si sednout, ale na vodě se mu fakt sedět nechce, to by nebylo příjemné posezení. V mysli mu létali obrázky jak ta holka může vypadat.

Osobné záležitosti, *odpovedala mu a taktiež sa milo naňho usmiala. Samozrejme, že klamala, ale nemienila mu vešať záležitosti jej dediny na nos. Prečo by to robila?.. Taktiež nemala v pláne ho pripustiť bližšie k sebe, byť len i k nej sadnúť na kryhu, a tak vytvorila oproti svojej ešte jednu. Moc i neuvedomovala, že ľad je studený, pretože ona to vďaka podstate Hyotonu nevnímala.*