Jezero v údolí smrti

Jezero nacházející se v údolí smrti.

*Probudíc se v temnotě netušíc co se děje se jen zmateně rozhlíží okolo sebe.* "tma a nic jiného, to tu není světlo?" *Pomyslí si načež se postaví. Uslyší přitom však nějaké zařinčení řetězů, kterých se mírně lekne, nečekal to. Nahmatá řetěz vedoucí z jeho rukávu a začne za něj tahat. To co je na konci je poměrně těžké, no po chvíli nahmatal rukojeť čehosi. Byla to Gunbai, no jemu to připomínalo jen obrovský vějíř.* K čemu to? *Pronesl nahlas načež sním mávl před sebou, neuvědomujíc, že do toho vložil i nějakou chakru se před obrovským vějířem oběvila vzduchová vlna, která rozrazila zed před ním. Za ní se mu naskytl pohled na krajinu. Byl zavřený v jeskyni. Kde se tam vzal? co je zač? Neví. No seskočil z mírné skály ve které byla ona skrytá jeskyně namíříc si to k nějakému jezeru uprostřed většího údolí. Dojíc k němu zabodl Gunbai do země a dal si ruky k pasu.* "tak asi bych měl zjistit o co tu jde." *pomyslel si.*

*prechádzam sa pozdĺž jazera a premýšlam čo budem robit s tým svitkom , v tom uvidím po blízku nejakého chlapíka čo vyzerá jak keby bol v delíriu a nevedel čo sa deje , tak som sa rozhodla že idem za ním a nejak sa mu prihovorim* Hmmmmm , Ahoj ... Si v pohode *usmeje sa*

*Prohlížel si okolí snažíc si na něco vzpomenout, nebo aspoň na jednu věc. Kde je nebo kdo je. Jedna z těchto věcí by se mu nyní opravdu hodila. No co mohl dělat. Měl v hlavě úplně vymetíno. Nevěděl co se děje, kde je, co je. Vtom ho všal vyrušila nějaká dívka, žena no nedalo se to uršit a u žen si také nedovolil určovat věk. Otočil se na ni jen s mírným zařinčením řetězu, načež mírně pozvedl jedno obočí.* Eh a-ahoj, ano jsem vpořádku. Tedy doufám *Poslední slova řekl spíše pro sebe, no bylo pravděpodnobné že je nejspíše slyšela i ona.*

*Pozrela som sa na nho a z mojej celoročnej medickej praxe som mohla usúdiť že niečo sa mu stalo , ale radšej som to nechcela dalej rozpitvávať ... otočila som sa do zadu kde som mala pekný výhľad na Konohu* Som Yuuka ... Yuuka Senju Nadaime Hokage

*Sledoval co dělá a i to jak se otáčí. Viděl nějaký nápis na jejím pláši no byla tma takže to nebylo moc čitelné. Nesoustředil se na to a koukl se směrem kterým hleděla když sním začala mluvit.* Těší mě. *Řekl jen. Bylo mu trošku trapné říkat jak se jmenuje když to nevěděl a tak byl radši potichu a sledoval v dáli asi nějakou vesnici jak vní svítí svícny na ulicích a v některých domech se ještě svítí a lidé se buďto chystají vstávat a nebo spát. Nevěděl zda je ráno a nebo večer. No co mohl dělat, bylo mu blbé se ptát.*

*Uvedomovala som si že je v pohode že mi nepovedal svoje meno , ked som si všimla v akom je stave a asi pravdepodobne nemá kde ísť tak mi ho bolo celkom aj ľuto tak som uvažovala nad tým či ho nenechám prespať v nemocnici * Ummm ... *bolo mi trápne pretože som nevedela ako ho mam nazvat* N-n... Nechcel by si zájsť do Konohy a trošku sa zotaviť do nemocnice ... uvidíš bude ti lepšie *usmeje sa a v tom si všimne vzadu za ním ten Gunbai ... v tom si uvedomím že to bude niekto z klanu Uchiha ale zatiaľ sa k tomu nevyjadrujem*

hm? *Zamrčel jen tázavě a přemýšlel nad tím co řekla.* Nejspíše ne, bude mi lépe tu. Navíc ani nevím co je to Konoha *Pronesl jí na odpověď odvrátíc od ní svůj pohled a následně i celé tělo, vracíc se opět k jezeru. Poté se posadil a díval se na něj. Trošku ho bolela hlava a také mu vní trošku třeštilo. No co se dalo dělat. Musel to vydržet a doufal že to přejde během pár hodin. Taky doufal že se mu vrátí paměť no to bylo v tomto ohledu asi nemožné.*

*Otočila som sa smerom nanho a podla jeho stavu som usúdila že ho tu nemôžem nechat len tak ... viem že musím konať je to moja povinnosť predsa ...* Prosím ťa , ľahni si *pomaly začne skládať pečate*

Nevím proč bych to dělal *Odpověděl ji dále sedíc ani se na ni nekouknouc. Nechápal její konání a už vůbec né to co dělala s rukami. No nehodlal se ptát a tak radši mlčel. NEvěděl ani co by na to měl říci, Přivřel mírně oči, pičemž mu spadlo několik pramínků vlasů i do druhého oka, které neměl kryté vlasy jako to pravé.*

*Hmmm pozrela som sa na toho chlapíka a mám taký pocit že vážne nemá záujem o pomoc tak som prestala skládať pečate , oprášila som sa a odišla* Možno sa ešte uvidíme *kývnem rukou* Tak sa tu maj *odišla som*

*Jen mírně zvedl ruku nad rameno načež sní pohl do boku a zůstal tam sedět. Po nějaké chvíli si lehl na záda hledíc do oblohy, přemýšlíc nad sebou samým. Chtěl by moc vědět co se děje a proč nic neví. No nikdo mu to asi nepoví. Tedy nikdo z okolí, navíc sám se nechce nikoho ptát.*

*Pomalým krokem dojde na toto místo, kde již párkrát kdysi stával. Skočí k jezeru a opláchne si od krve potřísněný obličej.*

"další?" *Pronese k sobě v duchu když slyší šplouchání vody a následně pozvedne hlavu k onomu místu odkud zvuky vychází a kohosi tam vidí.*

*Doumývá si obličej, když v tom se zahledí do své tváře v odraze.* "Zas tak moc jsem se od nové fáze nezměnil, sviktky lhali, vnitřní zlo ze mě nesálá..." *Pomyslí si Akuma a rozhlédne se po okolí, když v tom si někoho všimne.* Hej ty! Kdo ty jsi? *Zeptal se Akuma toho muže v dálce.*

*Pokračujíc v ležení na zádech a hledíc na onoho muže si položil hlavu zpět na zem a díval se na hvězdy* " PRoč, proč se mě na to každý ptá když to nevím" *Litoval se a tázal se těmito otázkami v hlavě, tkřka ignorujíc toho týpka tam. Zapoměl mu odpovědět. Kdo by také nezapoměl když se snaží vzpomenout kdo je nebo co je toto za místo.*

Hej, jsi nemocnej na hlavu nebo co, že neodpovídáš na jasnou otázku? *Zeptal se privokativně.*

Neodpovídám na otázky na které neznám odpoveď *Zahlučel mu zpátky, mírně přivřouc oči, avšak stále hledíc na oblohu. Měl vedle sebe zabodlý gunbai od kterého mu vedl řetěz do rukávu. NO on netušil co to je, bral to prostě jen jako velký vějíř.*

Další idiot jako každý druhý tady.... *Špitne pro sebe Akuma a do své láhve si naplní další vodu na cesty, koneckonců domov nyní stejně neměl.* "Měl bych mu ale asi nějak pomoct..." *Řekne si Akuma a rychlými kroky dojde nad ležícího muže.* Hele, nejsi ty z Konohy nebo tak? *Zeptal se podezřívavě, shinobi z Konohy teď jako Shinobi doopravdy nepotřeboval.*

*Otevřel plně oči když se k němu onen muž přiblížil, načež se posadil a poté psotavil. Bylo slyšet jen kovové řinčení od jeho brnění a šelestění řetězu.* Nevím co je to Konoha *Odpověděl mu na jeho otázku. Trošku ho štvalo že už je to za těch pár minut co se probral z bezvědomí druhý člověk co mluví o jakési Konoze.*

Aha, tím líp... *Ulevilo se Akumovi a pohlédl na toho muže i na jeho hračku ještě jednou.* "Zvláštní, působí úplně.. staře... jakoby z jiného období, dlouho jsem už neviděl někoho nosit zbroj, možná můj děd či praděd..." *Napadne Akumi, ale dále neřeší a pokračuje.* A potřebuješ nějak pomoct nebo co? Nepotkal si tu nikoho z té Konohy viď? *Zeptal se s úsměvem, i když to moc vtipné nebylo.*

Byla tu nějaká Hokage či co, nemám tušení co to je zač *Odpověděl mu na jeho otázku sledujíc ho, přičemž vyjel rukou nahoru k čelu které si trošku chytl. Přecejenom hlava ho poměrně ještě dost bolela a navíc dostával hlad. Takže by se měl asi podívat po něčem k jídlu nebo tak něco.*

Aha, tak to bychom se měli vydat pryč, koneckonců, tady nás stejně teď nic nečeká, nebo snad ano? *Zeptal se ironicky Akuma.*

Nevím kde jsem, takže nevím co mě tu čeká *Pronesl k onomu muži a mírně si prokřupl krk, načež se nepatrně protáhl aby nebyl až tak moc stuhlý. Tak trošku by chtěl vedět i kde je a nejenom kdo je *

Jdeme, víš, já a Hokage, vlastně všichni v Konoze, jsme se nerozešli v dobrém, takže lepší by bylo, kdybychom je nepotkali. * Řekne Akuma a vydá se na cestu pryč.*