Kazekageho pracovna.

Poměrně velká místnost, prosklená s balkónem. Velká stůl, osídlený spoustami papírů. Můžete zde narazit na Hyoorina. Což je Kazekagův pobočník. Sem si ninjové chodí pro mise a hlásí vše co je třeba nahlásit. je zde také velký gauč, v rohu místnosti po pravé straně od dveří.

Jako vždy sedím u svého stolu zahalená kopci papírů, které musím vyplnit a , které už jsem vyplnila. Pro Kage není nikdy málo práce. Písek, který díky větru naráží do okenních tabulek mě trochu ruší při mé práci. Jen trochu vyhrnu ret a jemně zavrčím nad tím rušivým zvukem. Rozhlédnu se po místnosti a mou pozornost hned zaujme velký gauč. "Tak bych si chtěla zdřímnout" Hned na tím pomyšlením zatřesu hlavou a svěsím hlavu k papírům. Po chvilce, který se zdá jako věčnost se podívám na vysokou hromádku papíru, která je přede mnou a čeká na vyplnění. I když jsem z té hromádky ubírala papíry zdá se jakoby nic neubylo. "Ach jo...to bude ještě trvat!" Řeknu a rozvalím se na velký stůl. Kvůli mé nepozornosti a částečné nešikovnosti rukou omylem shodím štos papíru, které jsem měla v plánu vyplnit. "Sakryš!" Zanadávám a rychle vyskočím od stolu a začnu sbírat papíry, které se rozletěly po rozlehlé místnosti. Po chvilce se už kopa papírů vrší zpátky na stole a já jen oddechuji opřená o stůl. "Měla bych pokračovat." Řeknu si jen tak pro sebe a usednu za velký stůl. Pustím se do papírování. Asi po 2 hodinách už celá kopa papíru zmizela na druhé straně stolu a čeká jen na to aby se odnesla. Mně už se pod očima rýsujou tmavé kruhy a tak se rozhodnu si jít na chvilku zdřímnout na velký gauč. Ulehnu a jen doufám, že mě nikdo nebude rušit při spánku. Lidi mají totiž vždy potřebu přijít když já se chytám jít spát. Pomalu se mi zavřou víčka a já lehkým a ostražitým spánkem usnu

*Dojde sem a něco si pobrukuje. Cesta se ji zdála nekonečná, ale chtěla něco dělat. Otec by nebyl rád, kdyby ji viděl. Hned by po ní začal řvát a zas by to začalo. Povzdychne si a otevře dveře do pracovny. Bez klepání ejde dovnitř, přece jenom je anbu, konečně. Ty roky kdy dřela jenom proto, že nebyla kluk, byly unavující, ale dospěla do svého cíle. I když nechala za sebou přátelé a rodinu. Nechtěla se k tomu vracet, ty vzpomínky nebolely, ale přece jenom. Vejde dovnitř a za ní třísknout dveře.* Kruci *otočí se ke dveřím a pak zavola* Kaze *zvýší hlas, kapuci si stále nesundává*

Pomalu otevřu oči a s vražedným pohledem kouknu na osobu co mě právě vzbudila třísknutím dveří. To jsem si mohla myslet zrovna když usnu přijde někdo a vzbudí mě. Tohle jsem si, ale vážně po tom papírování nezasloužila. Promnu si oči a kruhy, které mám pod se zdají ještě větší než před tím. Teď už s celkem příjemným pohledem kouknu na tu osobu co sem tak neurvale vtrhla. Přece jen bych neměla jako kage být nepřátelská. Opatrně si sednu. "Co potřebuješ?" Řeknu mile, ale v mém hlase jde vidět únava.

*Všimne si únavy* Měla bys ste se vyspat *povím a pak se vrátí k tomu k čemu tady přišla* Nemáte nějakou práci pro Anbu? *zeptám se* Celkem se nudím a neím co mám dělat *dodám a prohlédnu si pracovnu*

"Taky bych se prospala kdyby jsi tu jen tak nevtrhla" Řeknu si potichu spíše pro sebe a pak se zamyslím nad její otázkou. Práce pro Anbu..hm...zajímavé. I když se přemýšlela sebevíc nic mě nenapadlo. Pak jsem si uvědomila jak bych mohla využít tuto malou hodnou dívenku co chce nějakou práci. Sice to nebude zrovna to co si představovala, ale aspoň něco. Je tu kopa papírů a ty se samy neodnesou. A já už je v žádném případě odnášet taky nechci. "Mohla by jsi všechny tyhle papíry poroznášet tam, kde patří. Je to naléhavé!" Řeknu mile i když jde na mně poznat, že je to podřadná práce, která se mně samotné nechtěla dělat. Rychle skočím na nohy a jdu ke stolu, kde vezmu velký stoh papírů a strčím je Aoi do rukou. Ta hromada je tak velká že by přes ni Aoi ani vidět nemohla. Jen se škodolibě usměji a čekám na Aoinu reakci.

He....? *udiveně se podívá na papíry* Ale tohle jsme nemyslela *zamumlá a povzdychne si* Já chtěla nějakou misy a ne papíry *řeknu* A není tohle vaše práce? *zeptám se se zvědavostí*

Trochu znervozním když se mě zeptá jestli to není moje práce, ale pak se uklidním a s klidem jí odpovím. "Já mám teď jinou práci a tyto papíry se musí rychle roznést!" Usměji se nad moji fikanou lží i když to nebyla až taková lež. Vlastně jsem práci měla a to bylo se prospat. Takže jsem defakto řekla pravdu. "Vím ,že jsi si představovala asi něco jiného, dobrodružnějšího, ale teď zrovna nic takového tady na práci není." Řeknu celkem omluvně a pak hrdě dodám. "Měla by jsi už s těma papírama vyrazit nechci aby se to zpozdilo a děkuji ti" Popostrčím ji směrem ke dveřím abych se jí co nejdříve zbavila a mohla se prospat.

*Sykne* Tak faj *otočí se ke dveřím a trochu ji to nakloní dozadu. Jen tak tak drží rovnovahu a přitom si mumlá jak to mohla vzít* A kam? *zeptám se a s námahou otevírám dveře*

"Hmm...je to napsané vždy naspod papíru, ale většina patří do nemocnice a pak myslím, že nějaké papíry patří i do zbrojírny a knihovny." Řeknu s úsměvem a otevřu Aoi dveře. Popostrčím jí ven a rychle řeknu. "Hodně štěstí a vrať se až to budeš mít hotové. Děkuji" Hned jak to dořeknu tak za sebou rychle zabouchnu dveře a Aoi nechám na druhé straně. Na chvilku se zamyslím nad tím jestli bylo služné jí takhle odsud vykopnout, ale pak si řeknu, že je to v pohodě a jdu se rozvalit na gauč.

Neslušné *řeknu za zavřenýma dveřma a vydám se první do nemocnice. Jen tak tak se snažím udržet rovnováhu a nespadnout. K tomuu ještě kapuce mi padá do obličeje a vlasy to samé.* Že já se šla zeptat *řeknu si pro sebe*

*Jde pomalu chodbou a něco si brouká, zatímco sleduje výhled z okna. "Možná jsem mohla vzít alespoň nějaké květiny, Kazekage je přeci jenom žena, asi by je ocenila." Pomyslí si. Nakonec pokrčí rameny, snad se nebude zlobit. Zdi chodeb jsou pořád nějaké prázdné, ještě po předchozím Kazekagem. Jemně se usměje při vzpomínce na toho čiperného staříka. Málo který Kage zemře na stáří a není zavražděn. Možná si říkal, že tohle není dostatečně dobrá smrt, ale ona osobně si myslí, že je to velký úspěch - v světě Shinobi se stáří dožije jen málokdo. S Aoi se minula protože šla druhou stranou. Stojí před dveřmi pracovny a nadechne se - zaklepe.*

Zrovna když už mi zase těžkly víčka a já si myslela, že se konečně vyspím tak někdo zaklepal. Ten svět mi asi nepřeje abych se pořádně vyspala. Nu což práce Kazekage je těžká. Přece jen jsem si nemohla myslet, že to bude lehké jako peříčko. Jen jsem si povzdechla a pomalu se zvedla z gauče. Nohy mi ztěžkla a tak jsem měla co dělat abych došla ke dveřím. Ta únava už byla nepřekonatelná. Pomalu jsem otevřela dveře a s úsměvem na rtech jsem se podívala na děvče, které stálo na chodbě. "Copak potřebuješ?" Zeptala jsem se co nejmileji i když v mém hlase šla pořád slyšet ta únava.

Dobrý den. *Usměje se. Pak si všimne jak unaveně vypadá.* Vyrušila jsem vás? Moc se omlouvám, vlastně jsem nic nechtěla. *Provinile, ..kdyby věděla že má nějakou práci nepřišla by.* Chtěla jsem vám jen pogratulovat ke zvolení. Takže.. Em, Gratuluji! *Zazubí se a pak se jemně se usměje.* Odpusťte, přijdu jindy. Nashledanou, Kazekage.*jemně kývne hlavou jako poklonu a otočí se k odchodu.*

"Eeeh?" Stojím tam jak solný sloup a vůbec nechápuu, ale to děvče mě aspoň za celý den plný práce trochu potěšilo. Neváhám a rychle se odhodlám k řeči. " Nevyrušila jsi mě. Před chvíli jsem dokončila papírování tak jsem jen trochu unavená toť vše a moc ti děkuji za gratulaci" Řeknu mile a sleduju tu dívku. "A jestli ještě něco potřebuješ ráda to s tebou vyřeším teď." Usměji se a čekám jak ta dívka odpoví.

*Zastaví se a ohlédne se přes rameno.* Ne, opravdu do bylo vše proč jsem přišla. Odpočiňte si. Jsem si jistá, že se vám tu kupí spoustu práce, takže na odpočinek máte právo. Oh, a k té práci, pokud by jste stála o pomoc - *Usměje se zářivě.* Nebojte se říct.

Se zájmem ji poslouchám a nad její nabídkou pomoci se pousměji. "Děkuji za nabídku pomoci. Kdybych něco potřebovala dám vědět" Promnu si oči po, kterýma mám tmavé kruhy a pak jen řeknu. "Teď kdyby jsi mě omluvila. Půjdu si na chvilku zdřímnout a ještě jednou děkují. Zatím" S úsměvem se s ní rozloučím a pomalu za sebou zavřu dveře. Pomalým krokem se vydám ke gauči na, který si lehnu a pořádně se protáhnu. Snad se teď už konečně vyspím. Prolétne mi hlavou a hned na to mi pomalu klesnou víčka a já usnu.

*Odcupká po chodbě a pak dolů ze schodů a odejde.*

*Vzbudím se a očkama mžurkám po pracovně. Očima sjedu pohled na můj stůl a hned se zděsím kolik papírů tam přibylo za dobu co jsem spala. Neochotně se zvednu a pomalým krokem se vydám ke stolu. Usednu na pohodlnou židličku a začnu papírovat. Stohy papírů vypadají jakoby ani neubývaly a já nad tím jen povzdechnu.* "Neměla jsem tak dlouho spát" *Řeknu si jen tak pro sebe a co nejrychleji se snažím dodělat svou práci. Když už zmizne půlka papíru tak se usměji a zrychlím v psaní aby zmizla i ta druhá.*

Ked prechádza okolo budovy v ktorej býva Kazekage tak vojde do budovy. Ide pomaličky hore po schodoch a aj potom po chodbe. Zrazu sa zastaví pri okne a pozerá sa von oknom na ten pekný výhlad. Pochvylke sa zase otočí a ide pomalim krokom k pracovne Kazekageho. Ked príde k dverám postavy sa pred dvere a pár krat sa poriadne nadýchne a potom chce zaklopať, lenže mu prebehne hlavou "či nemá moc práce, lebo ju nechce moc vyrušovať." tak tam chvylku stojí a premýšla. Pochvylke 3 krát zaklope, dá si kapucňu a sklopí hlavu aby mu nebolo vidno do tváre ked Kazekage otvorí dvere.

Od papírování mě odtrhne něčí zaklepání. Konečně si můžu udělat nějakou pauzu. Zvednu se a pomaličku dojdu ke dveřím, otevřu a mile se usměji na mého hosta. Můj pohled ani zdaleka nevypadá tak mile jak jsem si představovala. Tmavé kruhy pod očima a milý úsměv vypadají v kombinaci trochu strašidelně. "Ahoj, potřebuješ něco?" Řeknu snažíc se být milá, ale v mém tonu hlasu jde slyšet trochu únava a nechuť.

dá si dole kapucňua pri tom zdvíha hlavu a povie "Len som vám prišiel pogratulovať, a prepáčťe ked som vás vyrušil pri práci."

Hned se usměji nad pomyšlením, že už druhý člověk mi přišel pogratulovat. Oči se mi jen rozzáří a už ani nevypadám tak unaveně. "Děkuji moc...a ne nerušíš stejně jsem potřebovala trochu odreagování od toho papírování!" Oddechnu si a kouknu se přes rameno do pracovny, na místo kde stojí stůl a na něm je kopa papírů. "A jestli už nic nepotřebuješ tak bych se měla vrátit do práce. Víš kage si skoro nikdy neodpočine." Snažím se ho milý úsměv, ale to se mi nějak moc nepovede nad pomyšlením, že už jsem pěkně dlouho neměla menší pauzu od práce.

"Chcete s niečim pomôcť?" opíta sa, ked si všimne že na stole ma vela papierou, a ešte povie "rad by som sa chcel o niečom porozprávať."

Oči se mi rozzáří když mi nabídne svou pomoc. S radostí si už začnu představovat kam bych mohla dneska zajít až dodělám své papírování. Ze snění mě ale vytrhne jeho další věta. "To by jsi byl moc hodný, děkuji. Jen pojď dál." Řeknu s úsměvem a uvolním mu cestu do pracovny, aby mohl v klidu projít první.