Střecha hradu. - Shromaždiště ninjů, při útoku na vesnici.

Zde se shromažďují ninjové, při masovém útoku na vesnici, na povel Kazekageho.

*Dorazí sem, vyskočí nahoru a počká na něj, a když vidí, že se tváří jako ztracené kotě, hvízdne na něj.* Neboj, to zvládneš! *Snaží se ho povzbudit.*

radši bych po schodech *zaprotestuje* Nevím jak se dostat nahoru *pronese a čeká co se bude dít dál, poté si však všimne oněch schodů po kterých vyběhne nahoru a posadí s na kraj střechy a zvedne hlavu vzhůru, poté si lehne na záda a dá si ruce pod hlavu. sleduje hvězdy*

*Pokrčí rameny a posadí se vedle něj, zvedajíc oči k obloze, v žlutých duhovkách očí se jí odráží tmavá obloha a ona se jemně usměje. Hvězdy nepozorovala už opravdu dlouho. Je si jistá že už by nepoznala ani žádné znamení.* Moje matka říkala, že hvězdy jsou lidé, kteří na nás zhlíží a chrání nás. Kdo ví co je na tom pravdy. *Zasměje se tiše a zavře oči, trochu fouká.*

*Usměje se ležíc a sleující hvězdy* Je to dost možné. *Usmál se na ni a poté se na ni podíval kdž ucítil vánek.* Není ti zima? *Optal se jí, nemusel přecejenom nachladnout.*

*Podívá se na něj a letmo se usměje.* Ani ne, tobě ano? *Zeptá se. "Možná už bychom měli jít, " Pomyslí si.* Můžu mít dotaz? *Zeptá se náhle.*

Není *Odpvěděl jí a znovu se podíval na hvězdy.* Ano můžeš *Odpověděl na její otázku ohledně dotazu a protáhl se.*

Když zjistíš kdo jsi, ..Když si vzpomeneš - *Začne a podívá se na něj, i když se na ni nedívá, dívá se na jeho oči bloudící po obloze.* Co bude pak? Co budeš dělat, až zjistíš kdo jsi? Co když máš rodinu? Přemýšlel jsi nad tím? *Poslední dvě věty spíš zašeptá.*

*Poslouchá jí a svými hodně tmavými oky se dívá na oblohu, nato zvedne pravou ruku a ukáže ji ji* Nemám *Odpoví, naznačuje tím, že ženatý určitě není.* I kdybych měl, to je předtím, teĎ začínám vpodstatě od začátku. Navíc kdo ví jak dlouho jsem ležel v jeskyni předtím než jsem se probral. *Poznamenal a poté se posadil, podíval se ji do očí a trošku nuceně se na ni usmál.*

*Jen přikývne. Potřebuje si to trochu urovnat a odvrácení pohledu se zdá být klidným způsobem jak vyplnit mezeru v konverzaci. "Začít od začátku? Jak dlouho ležel v jeskyni? On se probral v jeskyni? Co tam dělal? Čekala jsem, že se probudil v nemocnici, nebo vylezl z jezera, to by vysvětlovalo proč má amnestii.. Mohl s někým bojovat, a to by vysvětlovalo i to proč má chakrový oběh. Ale co dělal v té jeskyni? Schovával se? A jak přišel k amnestii? Šokem? Jak je starý? Kde se tam vzal? Kdo to je? Není nebezpečný? " Pomyslí si a snaží se na něj nedívat, aby si nemyslel, že ho pozoruje. "Moc o tom přemýšlím." Napomene se v duchu. "Ale pokud si vzpomene,.. a skutečně je nebezpečný, co se stane? Zničí mou vesnici?" Panikaří v duchu. "Proč se najednou tak bojím?" Jemně se zamračí.* M-možná, bychom.. u-už měli jít. *Zakoktá.*

(Bylo to totálně nepřehledné, takže to co říká nahlas, jsem dala tučně. )

*Díval se na ni a viděl jak uhla pohledem a mlčela. Radši nic neřekla a poté vzhlédla nahoru a povzdychl si, načež zní už lezly jaká si slova.* Umm děje se něco? Chováš se nějak jinak. *Zeptal se a poznamenal na její koktání.*

Promiň. *Omluví se upřímně, sama není ráda že zapochybovala.* Toho si nevšímej, ženské věci. *Mávne rukou a vstane. Zazubí se na něj.* Tak pojď.

He? Za co se omlouváš? *Jen nechápavě poté zavrtěl hlavou a postavil se.* Tak mě veď*

*Kývne a seběhne schody, počká na něj a zavede ho k sobě.*

(přesun do "Suna - obytná část - čtvrť klanu Fukuro" )

*následuje ji*