Mizukageho kancelář

Stál jsem v kanceláři, jež sídlila ve vysoké budově téměř uprostřed vesnice.
Nějak jsem neměl odvahu posadit se za přeplněný stůl. Říkal jsem si, že tohle musí být hodně špatný sen a že se z něj musím co nejdřív probrat. Štípal jsem se do ruky, ale neprobouzel jsem se. Povzdechl jsem si. Tohle nebyl sen, ale skutečnost.
Najednou se mi zdálo, že v místnosti je zatuchlý vzduch. Přistoupil jsem k oknu a otevřel jej. Zhluboka jsem se nadechl. Vesnice byla ponořená do mlhy. Nebylo to dobré počasí, ale spíš mi to připadalo jako moje nálada. Měl jsem pocit, jako bych byl ve snu. Jenže už dříve jsem se ujistil, že tohle není sen.
Otočil jsem se směrem do místnosti a konečně jsem se šel posadit do křesla. Kupa papírů mi připadala ještě větší než z vrchu. Povzdechl jsem si. Nezbylo mi nic jiného, než se pustit do práce.